KAPITOLA 30.

REBELKA

Sofie se dostala do slepé uličky. Cítila, že potřebuje svobodu, a tak hned začátkem září poprosila Tomáše, jestli by své působení ve firmě mohla omezit na nutné minimum a časem zcela ukončit. Doufala v pochopení, dosáhla však pravého opaku. Tomáš se urazil a důrazně jí naznačil, že je její povinností podílet se na chodu firmy a finančním zajištění rodiny.

„Potřebovala bych jít svou vlastní cestou“, hájila se, „vůbec ne kvůli tomu, že bych ti nechtěla pomoct, vím, že není jednoduché zabezpečit rodinu, ale prostě mě práce v reklamě nebaví a vlastně nikdy nebavila. Dělala jsem to jen kvůli tobě, ale cítím, že takhle už dál nemůžu. Vím, že dokážu vydělat i jiným způsobem, prací, ve které budu šťastná.“

Nepochopil. Byl příliš vtažený do svého světa, než aby připustil, že jeho žena by mohla mít vlastní. Podvědomý strach, že nad ní ztrácí kontrolu, rozkládal veškeré jeho jistoty. Propast mezi nimi se den ze dne prohlubovala. Sofie se uzavřela a přežívali vedle sebe jako dva cizinci. On byl podrážděný a ona smutná.

Jestliže dříve spolu trávili času málo, nyní se míjeli úplně. Jejich sporadická komunikace se zabývala převážně dětmi a tím nejnutnějším okolo firemních záležitostí. Její příjemná živost, nesoucí s sebou nové podněty, vyhasla. Roboticky plnila úkoly, které vyplývaly z její pracovní pozice.

Během podzimu ještě dvakrát zkusila otevřít téma odchodu z firmy. Trpělivě vysvětlovala své důvody, ráda by překládala jiné věci, než jsou obchodní smlouvy, chtěla by víc učit a hlavně potřebovala tvořit. Ani tentokrát však její postoj nenarazil na úrodnou půdu. Tomáš byl zmatený a svůj vnitřní neklid ventiloval nepříjemnou agresí. Nakonec jí otráveně odsekl, ať si tedy dělá, co chce. Dohodli se, že do konce roku předá své místo mladší kolegyni.

Sofie cítila své dílčí vítězství, ale radovat se z něj nedokázala. Daň za svobodu byla příliš vysoká. Partnerské odcizení, které s sebou její vykročení na vlastní cestu životem přineslo, bylo nesnesitelné. Svou samotu vyplňovala prací. Ruce zabořené do vlněné plsti, barevných stužek a korálků věděly nejlépe, jak ji vytáhnou z melancholie. Kolekce fascinátorů pro společenské příležitosti začínala dostávat konkrétní tvar.

Tomáše to nezajímalo, ale přeci jen se časem trochu uklidnil. Srdce sem tam zvítězilo nad rozumem a v těch světlých chvilkách, kdy se dokázal na její rozhodnutí podívat jinak než pragmaticky, ho provokovala neodbytná otázka, zdali on je skutečně šťastný v tom, co dělá.

Sofie se ze všech sil snažila, aby se vnitřní napětí v jejich vztahu nedotklo dětí, ale úplně se to nepodařilo. Julie vyspívala rychleji než její kamarádky a velice brzy začala vnímat změnu rodinné atmosféry. Na otázku, co je tátovi, se jí snažila vysvětlit, že to nic není, že se vše zase srovná, ale sama tomu pomalu přestávala věřit.

Ještě nikdy neprožívala takové odcizení – duševní i fyzické. Vášeň mezi nimi vyhasla stejně jako poslední zbytky komunikace. Děti a práce pro ni naštěstí byly velkým zdrojem radosti, takže se bolest z nefunkčního vztahu dala unést. Brzy se jí podařilo předat převážnou část úvazku tak, jak se domluvili, a postupně a tvrdě nabytou svobodu si začala nesmírně užívat.

Najednou se jí uvolňoval čas, mysl i energie na vlastní projekty. Bylo neuvěřitelné, jak okolnosti nahrávaly do karet učiněným rozhodnutím. Ještě během října získala místo v jazykové škole, které se nečekaně uprázdnilo rizikovým těhotenstvím jedné z lektorek. Konečně měla své dva vlastní kurzy francouzštiny jako základní úvazek na celý školní rok. Ve městě po několika letech potkala bývalého spolupracovníka, který se trhl z firmy a rozjel vlastní grafické studio. Mezi řečí se zmínila o své práci a přišla nabídka pomoci při tvorbě internetové prezentace. Do měsíce měla vlastní webové stránky. A tím to zdaleka nekončilo.

Rozpínala svá křídla a cítila, jak se vše mění – měnila se ona, její pohled na svět, postoj k práci a hlavně se začal uvolňovat balvan na srdci a začala získávat laskavější a otevřenější vztah i ke svému muži. Byla mu vděčná za to, že přestože její rozhodnutí nechápal a nepřijal, nechal ji odejít vlastní cestou.