Mé setkáni se sklem se dá nazvat osudovým. Našlo si mě navzdory tomu, že v naší rodině ani v místě, kde jsem vyrůstala, sklářská tradice nebyla. 

      Táhneme to spolu několikátou dekádu a v žádném případě jsme se neomrzely. Sklo je mi nehynoucí inspirací a mediem s nekonečnými možnostmi. Ani za několik lidských životů nelze vyčerpat jeho schopnosti transformace a nových možností využití.

      Sklo je jeden z mých vyjadřovacích prostředků a určitě ještě neřeklo poslední slovo. Těch pár veršů, které jsme spolu již stihly zkomponovat, Vám zde předkládám k nahlédnutí, další doufám ještě přijdou... 

CV

KAMILA PARSI    *1977

      Sklo mi učarovalo ve čtrnácti letech při náhodné návštěvě sklářské školy v Železném Brodě. Tam jsem později obor tvorby skleněných figurek vystudovala a dodnes podléhám kouzlu tohoto mystického materiálu. Třebaže jsem od prvního okamžiku, kdy se před mýma očima pod rukama skláře proměnila kapka rozžhavené hmoty na konkrétní figurální tvar, věděla, že sklo je můj osud, cesta k vlastní tvorbě nebyla tak přímočará, jak by se na první pohled zdálo.

      Na dobu studií vzpomínám skutečně ráda. Tvůrčí volnost, kterou nám v 90. letech sklářská škola poskytovala, byla velkorysá, omamná a položila základní kameny mé následné tvorby. Nepříjemné probuzení ze snu o velkém umění, které nastalo po odchodu z mateřské náruče školy do všední reality kapitalistické tržní společnosti, bylo však pro duši naivního umělce velkým zklamáním. Ihned po maturitě jsem se pustila do podnikání na volné noze, ale nemaje pražádné obchodní zkušenosti, ani zázemí bohatého strýčka z Ameriky, „volná noha“ byla vratká a neustále se podlamovala v koleni. Záhy jsem pochopila, že na má velkolepá díla není nikdo zvědavý, že uživit se volnou tvorbou je pro začínajícího, neznámého výtvarníka, bez zázemí předešlé rodinné tradice, nemožné.   

      Nenechala jsem se však odradit. Dál jsem tvrdohlavě foukala své abstraktní, křehké květiny, dál jsem tvořila mamutí figury alegorií přírody a tance nebo éterické postavy motýlů a věřila, že každé z mých dílek si jednou najde místo na slunci. Živila jsem se výrobou skleněných miniatur ovoce, drobných figurek, ozdobných špendlíků a později navíjením korálků, které v té době prožívaly obrození a živily mnoho sklářů v kraji. Uživily i mě a ve volném čase jsem pro změnu seděla u kahanu a svými skleněnými dílky prorážela tvrdou zeď konvenčního trhu.

      Už v roce 1999 – necelé dva roky po maturitě, jsem uspořádala první samostatnou výstavu v pražské galerii Hnízdo, kterou již dnes v Klimentské ulici nenajdete, stejně jako nenajdete většinu těch křehkých slz mé skleněné duše, které se v té době ještě zaleskly na druhé výstavě v neratovické knihovně a na dvou vánočních výstavách v Ondřejově u Prahy, kde jsem vyrůstala.

      Po roce 2000 nabral můj život rychlý spád. Odjela jsem na zkušenou do světa – předvádět do obchodu s českým sklem jeho výrobu u kahanu, a v daleké Skandinávii záhy narazila i na otce svých dětí. Díky mateřství a starostem o finanční zajištění rodiny jsem musela na své vzletné výlety do skleněných snů zapomenout, ale i přes mlhu starostí a problémů, která neustále zahalovala můj život, neuplynul den, abych si nepřipomněla, že já a sklo patříme k sobě, a až dozraje čas, opět z nás bude jedno tělo a jedna duše…

      Dílčí počiny směřující k tomuto vytčenému cíli protínaly mé všední dny neustále. Jedním z nich byla účast na společné výstavě v Maloskalské galerii Josefa Jíry v roce 2006, kde jsem prezentovala pár starších prací, ale při praní plen a práci v manželově firmě jsem dokázala vytvořit i několik nových dílek. Jakýmsi zázrakem se mi podařilo v koutku naší domácnosti uhájit místečko pro pracovní stůl a poličku s materiálem, takže jsem neustále měla na co navazovat. Vydařená výstava byla velkým povzbuzením. Začala jsem opět aktivně, byť sporadicky, pracovat u kahanu.

      Rok na to jsem (ke svým třicátinám) dostala úžasnou příležitost navštívit The Corning Muzeum Of Glass v Americe ve státě New York, kde jsem se podílela v nově vzniklé expozici rodiny Blaschků na vybudování předváděcího pracoviště starých figurkářských technik. Šlo o výrobu skleněných drátkových kytiček na benzínovém kahanu s nožním měchem. Jelikož mě staré techniky vždycky zajímaly, ovládala jsem nejen výrobu zmíněných kytiček, ale díky paní učitelce ze sklářské školy – Mileně Baudysové, která mě na tuto stáž doporučila, jsem se setkala i s autentickou výrobou na benzínovém kahanu u pana Fraňka v Alšovicích, který mě práci s měchem a benzínem naučil. Ty dva týdny strávené v Americe, mimo stereotyp rodiny a v objetí toho nejlepšího ze světového skla, mě neskutečně povzbudily. Po návratu vznikla první závažnější kolekce skleněných šperků a závěsných dekorací. Začala jsem znovu věřit, že možnost uživit se vlastní tvorbou, je reálná. Několikaletá praxe s obchodem v rodinné firmě byla nedocenitelnou školou pro prezentaci vlastní práce. Lépe jsem pochopila principy výroby a odbytu, slovo marketing pro mě přestal být prázdný, abstraktní pojem. V neposlední řadě mě ovlivnil můj tehdejší muž, když se svým orientálním temperamentem, pramenícím z jeho perských kořenů, vtrhl jako lavina do mého života a vlil energii do zkornatělých středoevropských žil.

      V roce 2008 jsem začala opět podnikat na vlastní pěst. Stále jsem hodně pomáhala s prací svému muži, starala se o domácnost, dvě malé děti a najít v tom zmatku prostor pro vlastní ateliérovou tvorbu chtělo hodně fantazie. Pro svůj comeback jsem si nemohla vybrat horší okamžik, protože v celosvětové ekonomice začala nemilosrdně řádit krize. Přesto se mi k mému úžasu podařilo výrobu nejen rozjet, ale i udržet.

      Tvořila jsem roztodivné skleněné miniatury na kovové špendlíky pro dánské sběratele, drobné zakázky korálků, realizovala návrhy kolegů výtvarníků, kteří sami figurkářským řemeslem nevládli, a v neposlední řadě tvořila své vlastní šperky a skleněné dekorace, které jsem prodávala přímo v ateliéru, nebo objížděla řemeslné trhy. Mé výrobky byly k dostání v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Muzeu Karla Zemana taktéž v Praze, v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, v turnovském muzeu Českého ráje, v Městském muzeu v Železném Brodě i jinde. V průběhu vznikla i webová prezentace a funkční internetový obchod, který si vesele šlapal ve svém vlastním rytmu již od roku 2007.

      Dalším zlomovým okamžikem mé tvorby bylo osobní setkání s prací Jaroslava Brychty. V roce 2009 mě oslovila jeho dcera – sklářská výtvarnice, paní Jaroslava Brychtová, abych pro ni vytvořila repliky tatínkových drátkových figurek, které navrhoval ve 20. letech dvacátého století. Vznikla unikátní sběratelská kolekce několika vybraných vzorků. Toto bezprostřední setkání s historií a jejími aktéry mě výrazně poznamenalo. Vyrobila jsem po té i repliku Brychtovi tanečnice z filmu „Inspirace“ pro Muzeum Karla Zemana v Praze, se kterým Brychta tento film s animovanými skleněnými figurkami vytvořil, a došlo i na návrhy skleněných figurek malíře a animátora Jiřího Trnky, které jsem zrealizovala pro výstavu „Skleněné figur(k)y“ v roce 2015 v jabloneckém muzeu skla a bižuterie na přání jeho dcery Kláry Trnkové.

      Všechna ta vzácná setkání, ať už s těmi skleněnými, nebo s těmi živými osobnostmi sklářské historie, mě prodchla svou lidskostí, něhou a zapálením pro věc. Donutilo mě to nad úžasným, nezkrotným, skleněným materiálem, který když chce, tak si praskne, a můžete se třeba stavět na hlavu, přemýšlet jako oni. Sklo mě naučilo trpělivosti, pokoře, vynalézavosti, všímavosti a mnoha dalším dovednostem, které zušlechtily nejen můj řemeslný um, ale především mě samu, jako člověka, který se díky své práci stává den ze dne více člověkem, a k tomu by, dle mého názoru, mělo směřovat každé lidské konání.

      V současnosti se snažím co nejvíce využívat sklo jako médium pro výrobu předmětů denní potřeby. Láká mě výroba svítidel a svícnů, mé skleněné dekorace zmizely ze zaprášených poliček a volně se vznášejí prostorem pod lustry, v akváriích a oknech a svou hrou barev dodávají život mnohdy sterilním interiérům dnešní doby.

      Tvořím pestrobarevné korálky pro zdokonalení obratnosti dětských ručiček navlékáním, vytvářím skleněné hrací sety – jako jsou šachy, nebo skleněné mandaly ze špendlíků a korálků. Vše je zaštítěno vizí „HRAVÉ SKLO“ a mým záměrem je tento přírodní materiál, společně s perfektním řemeslným provedením, přiblížit nejen dětem, ale potažmo celé rodině a společnosti jako takové. V mém ateliéru vzniká mnoho komponentů, ze kterých si vytvoříte vlastní skleněnou kytičku, vánoční dekoraci, nebo šperk – prostě mám touhu vrátit sklo do života, do lidské tvořivosti, protože se domnívám, že tam skutečně patří a může nás mnohému naučit. Lidská bytost není stvořená k seberealizaci ve virtuálním světě. Přes skutečné zážitky a skrze naše ruce vede jedna z cest k nám samotným…

      Dnes mě kromě skla uvádí v nadšení i psaní, jak jste jistě pochopili, pokud vaše čtenářská trpělivost vydržela do konce tohoto elaborátu. Potřebu psát ventiluji ve svých blozích, jak na této skleněné internetové stránce, tak i na našem druhém webu s kořením, delikatesami a orientálními specialitami www.karavana.cz. Již je na světě i má první autobiografická kniha, která pod názvem „S Alibabou v posteli“ vypráví o dobrodružném soužití s mým bývalým mužem. Psaní je úžasný způsob, jak si uspořádat myšlenky a vypořádat se s kotrmelci života, kterých mi bylo dáno do vínku požehnaně, ale právě díky nim má moje snažení, a potažmo i můj život, svůj hluboký smysl, ve který věřím.

      Vítejte v mém světě! Ať se Vám tu líbí...

© Kamila Parsi 2020

CV v datech

Vzdělání: 

2022 – 2024 - TUL - Katedra designu - magisterské studium - obor Design skla

2019 – 2022 - DAMU - Katedra výchovné dramatiky - bakalářské studium - obor Dramatická výchova

2017 – 2019 - DAMU - Katedra autorské tvorby a pedagogiky - obor Kreativní pedagogika

1993 – 1997 - SUPŠ sklářská Železný Brod - obor Tvorba a výroba skleněných figurek

1992 – 1993 - SOU bižuterní Jablonec nad Nisou - obor Výroba skleněných figurek

Praxe v oboru skla:       

1997 – dosud

- vlastní tvorba skla u kahanu - autorský šperk, originální květiny, závěsné dekorace, svítidla, vánoční ozdoby, nápojové sklo, špendlíkové miniatury, repliky historického skla, kombinace skla s jinými materiály (kov, keramika, dřevo atd...), s důrazem na výtvarnou a řemeslnou kvalitu a inovátorské využití tradičních výrobních technik

- spolupráce s výtvarníky napříč obory, tvorba lustrových komponentů, interiérových doplňků, skleněných replik apod. (pro firmy Aldit, Crystal Caviar, Preciosa, Titania Lux , Lasvit a další)

- spolupráce s muzei - pořádání odborných kurzů, výroba replik historického skla, spolupráce s restaurátory, výroba prodejního zboží (Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Městské muzeum v Železném Brodě, Muzeum Českého ráje v Turnově, Muzeum Karla Zemana v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a další)

2015 – 2020 - HRAVÉ SKLO - tvorba skleněných her a tvořivých hobby setů

2007 – PARSI GLASS - založení sklářského studia - Rohliny u Turnova - tvorba prvních internetových stránek, e-shopu a blogu 

2007 – stáž USA - The Corning Museum of Glass – instalace a zprovoznění historického sklářského kahanu s nožním měchem pro expozici skleněných botanických modelů bratří Blaschků

2000 – 2002 – stáž Dánsko – demonstrace výroby skla u kahanu – Glasmenageriet Tivoli

1997 – 2007  - ATELIÉR KAMILA - studio vlastní tvorby - Rakousy u Turnova

Výstavní činnost, zastoupení ve sbírkách:

2020 – tvorba replik archeologických nálezů skleněných korálků ze 4. století – Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

2019 – autorské vánoční dekorace - Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

2018 – LSD 2018 - Letní sklářská dílna v Železném Brodě - závěsný objekt "Živelné sklo" - Městské muzeum Železný Brod

2017 a 2018 - letní řezbářské semináře - Sudoměřice u Bechyně - dřevěná marioneta "Jizera" a dřevěná maska "Vítr" - archiv autorky

2017 – repliky kamenů korunovačních klenotů Karla IV. - soukromá sbírka

2015 – spoluúčast na výstavě „Skleněné figur(k)y“ - Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

2015 – skleněné betlémy - Muzeum skleněných betlémů v Železném Brodě

2014 – realizace skleněných figurek podle návrhů výtvarníka a animátora Jiřího Trnky - Studio Trnka v Praze

2014 – skleněný Betlém - Muzeum Českého ráje v Turnově

2012 – replika skleněné tanečnice z filmu Jaroslava Brychty „Inspirace“ - Muzeum Karla Zemana v Praze

2010 – skleněná „Kytice“ - Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

2010 – foukané vánoční ozdoby podle návrhů Akad. mal. Milana Vobruby - Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

2010 – 2012 – spoluúčast na výstavách skleněných betlémů v Železném Brodě

2009 – repliky skleněných vinutých a drátkových figurek a skleněných špendlíků Jaroslava Brychty - soukromé sbírky

2006 – spoluúčast na výstavě šperků a skla - Galerie Josefa Jíry na Malé Skále

2000 – výstava - Městská knihovna v Neratovicích

2000 – skleněná maketa vegetačních stupňů Krkonoš podle návrhů Akad. mal. Renaty Oppeltové - KRNAP

1999 – výstava - Galerie Hnízdo v Praze

Publikační činnost:

2017 – knižní debut "S Alibabou v posteli" - autobiografická kniha o persko-českém manželství a dobrodužném životě matky, manželky a umělkyně 

2007 – dosud

-publikování blogových článků na internetových stránkách parsi-glass.com a karavana.cz

Certifikáty a ocenění:

2012 – udělení certifikátu „Mistr rukodělné výroby“ Libereckým krajem za řemeslné dovednosti

             a za udržování tradičních výrobních postupů v oboru skla

2007 – udělení certifikátu „Produkt Českého ráje“ za tvorbu a výrobu originálních skleněných šperků,

             špendlíků a dekorací

VÝSTAVY  POD DROBNOHLEDEM 

Výstava v Maloskalské galerii – Boučkův statek – Malá Skála 2006

„S pohledem zpět“

Jen nesměle brouzdám

vlnami minulých doteků

Doteků tak jemných

jakých je schopná pouze myšlenka

dojem či sen

Snad přeje jen

obsáhnou alespoň nepatrně

tu všehoschopnou myšlenku

myšlenku Tvořivé Lásky

      Nabídka účasti na této výstavě přišla nečekaně ze strany mojí tety Jany Horákové, maloskalské zlatnice, která u příležitosti svého životního výročí vystavovala své šperky v místní malebné galerii, a vedle krásných náhrdelníků a náramků zbyl prostor i pro mé skleněné výtvory.

      Nabídka přišla v době, kdy jsem byla pohlcená mateřskou péčí o své malé poklady, ale přece jen se podařilo vytvořit i pár nových věcí, které by jinak nevznikly, nebýt tohoto neodolatelného impulsu, možnosti být součástí tak krásných prostor, jakým bezesporu galerie v Boučkově statku je. I fakt, že kořeny mého rodokmenu sahají právě do tohoto Boučkova rodu maloskalských starousedlíků, byl víc než výzvou. Možná i proto se mi do mota k této výstavě vloudilo ono „S pohledem zpět“. Zpět do historie, zpět i do mé tvorby, protože vedle několika nových výtvorů, na které se mi podařilo vyškudlit čas, zde své místo našly především starší práce.

      Doufám, že tato příležitost nebyla poslední a že zase někdy, až dozraje čas, budu moci opět vynést po rozvrzaných schodech nějaké své výtvory a přiblížit tak svou práci okolnímu světu.  

Výstava v Neratovické knihovně a vánoční výstavy v Ondřejově u Prahy – 2000, 2001

     Při horečném letu mými dny, plnými svobody a volnosti, které jsem si nedokázala dostatečně vychutnat, jsa pohlcená pocitem své samoty a melancholie mládí. Vítala jsem jakoukoli příležitost uplatnit svou tvořivost. A tak nabídka prostoru v neratovické knihovně byla lákavá. Vyplnila jsem tiché kouty knihovny několika skleněnými, foukanými květinami a došlo i na pár nových dílek. V rozlehlých prostorách se vše trochu ztrácelo, ale půvab jakési hry na schovávanou při hledání dílek mezi řádky polic, mě bavil.

      S radostí jsem také přijala pozvání na vánoční výstavy místních výtvarnic v Ondřejově u Prahy, kde jsem prožila svých prvních 15 let života. Vracela jsem se sem po několika letech jako pachatel na místo činu, abych mohla starým známým a kamarádům nechat nahlédnout do dnů své skleněné emigrace do Českého ráje. Překvapilo mě vřelé a srdečné přijetí a pochopení pro mou tvorbu, které jsem mohla zaznamenat z reakcích návštěvníků výstav. Moc mě to potěšilo a velice ráda se sem vracím, protože mě tu vždy čeká vlídné slovo. Ať už jedu jen tak navštívit rodinu, anebo představit své výrobky a dílka na některou z již tradičních místních prodejních výstav. Těší mě, že sem pořád patřím…

Výstava v Galerii Hnízdo – Praha 1999

„Smím prosit“ 

      Toto pozvání není na taneční parket, ale ke krátkému tanečku očí ozónem fantazie, která se tentokrát nechala unést kouzlem rozžhaveného skla, aby mu vdechla konečnou podobu v touze potěšit a trochu zahřát v podzimních loužích.

      Dvě léta po maturitě a roku práce na volné noze přišla krásná nabídka na uspořádání výstavy v prostorách velice malebné galerie Hnízdo, která tenkrát sídlila v Klimentské ulici v Praze. Dnes ji tam už nenajdete, ale obrázky objektů vytvořených pro tuto výstavu zůstaly.

      Uspořádání první výstavy byl pro mě vzrušující zážitek a s organizací tenkrát pomáhala celá rodina i přátelé. Byl to také důležitý impuls k pohybu vpřed. Každý výtvarník mi jistě potvrdí, jak snadno se potřeba vlastní tvorby zasune pod nános zakázek všedního dne a povinností a jakou radost člověk má, když se může nechat unášet proudem své vlastní tvorby. Vždycky když zapluju do vod fantazie a mohu si dovolit nechat sklo jen tak „protékat mi mezi prsty“, zaplaví mě vlna energie, jaká do mého života přichází pouze v těchto posvátných chvílích. Mám pak sílu dál šlapat prachem cest každodenní rutiny a povznést tak své dny na jeden velký svátek, protože je stále na co se těšit a co tvořit.