2019-07-09 00:00

KAPITOLA 33.

ZRADA


      Na druhý den Tomáš do práce nedorazil. Sofie ráno odvezla děti i sebe do školy a on nikam nepospíchal, první schůzku měl až na desátou. Pohodlně se uvelebil v obýváku u počítače a nezávazně brouzdal internetem. Cítil se báječně. I on si myslel, že jejich manželství se už rozpadlo a včerejší sblížení mu vlilo novou krev do žil. Sofii miloval a konečně si to mohl znovu uvědomit. Její provokativní otázka včerejšího rozhovoru se v něm však roztočila na plné obrátky. Co by vlastně chtěl dělat? A chtěl by opravdu dělat něco jiného než teď?

      Uvědomil si, že ho práce v marketingu vlastně baví. Zajímaly ho souvislosti mezi výrobou a prodejem. Rád vymýšlel nové způsoby, jak zaujmout okolí, rád se obklopoval tvůrčími lidmi a s uspokojením musel přiznat, že současný tým jeho firmy je takových osobností plný. Proč vlastně tolik lpěl na tom, aby k nim patřila i Sofie? Na to odpověď nenašel.

      Místo toho na monitoru bezmyšlenkovitě rozklikl jednu z dlaždic nabízených vyhledávačem a užasl. Jak byl na Sofii naštvaný, vůbec ho nenapadlo se zajímat o to, co vlastně dělá. Najednou ho internet vtáhl do neznámého světa, když úplnou náhodou otevřel její nové stránky – pestrobarevný kolotoč nepřeberného množství kloboukových variací. V aktualitách navíc stálo:

 

      Srdečně Vás zveme na první prezentaci tvorby Sofie Hajné do Galerie Na schodech. V pátek 4. 11. od 17.00 zde proběhne módní přehlídka ve spolupráci s návrhářkou Helen Traiko.

 

      Omámeně vstal od počítače a zvědavě se vydal po schodech do jejího podkrovního království. Nikdy sem nechodil. Bral to jako respekt k jejímu soukromí, ale teprve nyní si uvědomil, že ho to vlastně nikdy nezajímalo, co opravdu dělá. Jak si mohl tolik let nevšímat, co ji baví a čím vlastně žije? Docházelo mu, jak byl celé ty roky sebestředný.

      Opatrně otevřel dveře a opět užasl. Všude se válel materiál. Stůl byl pokryt vrstvou všeho možného a působilo to velice chaoticky. Ale otevřené police na rovné zdi komory skrývaly pečlivě vyrovnané hotové výrobky.

      Ztěžka se posadil na pojízdnou židli odsunutou od stolu. Překvapeně si vše prohlížel. Bral do ruky barevné odstřižky látek a filcu, prsty přejížděl po korálkových výšivkách připravených k aplikaci na právě rodící se model.

      U počítače ležel složený list papíru. Přejel po něm letmým pohledem, bezděky jej rozložil a zvedl se k odchodu. První slova ručně psaného dopisu ho však přitáhla zpět k textu. Neovládl se a pustil do čtení:

 

Drahá Sofie,

stržen vlnou Tvého vyznání nemohu jinak, než rozprostřít se jako kruhy na hladině naší existence.

      Tvé nečekané entrée do mého života svou důraznou přítomností bořilo jeden předsudek za druhým. Obruče kolem mého srdce praskaly jedna za druhou. Svobodná duše se vyprostila ze svého zajetí. Děkuji Ti za hojivou mast Tvé lásky. Letky mých křídel sílí – díky Tobě.

      Ve jménu naší bezpodmínečné lásky vzniklo a stále vzniká tolik nových věcí. Ani já nikdy nepřestanu být vděčný za ten prožitek absolutní svobody, kterou právě tato láska s sebou přinesla.

 

Prostřený stůl

dezert zbývá

opuštěný nůž

suchého chleba skýva

 

Hladovím

přesto nezakrojím

v touze oddálit

konec naší hostiny

konec hodokvasu duší

 

      Postrádám Tvou vůni. Toužím po Tvé blízkosti. Dotýkat se Tě bylo jako pít z pramene živé vody. Tvá vášeň byla jako vichřice budící ze stoletého spánku každou buňku mého těla.

      Naším fyzickým odloučením nic nekončí, neboť jak by řekl Malý Princ: …on ne voit bien qu'avec le coeur. L'essentiel est invisible pour les yeux. …správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

      Zažívám, že existujeme na jiné než hmotné úrovni. Jsme součástí mystické bytosti, která otevírá vrata ke všem vztahům. Nepochybuji, že cestu najdeš, neboť i na té mojí jsi mi ukázala správný směr.

      Děkuji, že jsi!

 

      Tomáš držel v ruce ohmataný list papíru a hlavou se mu rozehrálo kino všech možných variant nevěry. Znechuceně se ve svém vnitřním nastavení vrátil do naprosté opozice vůči vlastní ženě, ve které se ještě včera nacházel. Vlna nočního sblížení odplula do nenávratna a jeho srdce zaplavil vztek a nezvladatelná žárlivost. Zdrceně klesl zpět na židli, a ta se pod vahou jeho konsternovaného těla bezděky zatočila.

 

© Kamila Parsi 2019



Facebook
Aktuality

PRÁZDNINOVÁ PRODEJNÍ DOBA  GALERIE KARAVANA

ÚT - SO po předchozí domluvě

Pravidelná prodejní doba opět od soboty 14.9.2019

KRÁSNÉ LÉTO VŠEM!