KAPITOLA 31.

ČÁP

Alex mezitím dokončil svůj román, který si u čtenářů získal značnou popularitu. Na základě tohoto úspěchu dostal nabídku vydat vše knižně a termín byl šibeniční – nakladatel chtěl jeho dílo nabídnout jako předvánoční novinku. Znamenalo to přepracovat některé části textu, aby příběh nefungoval jen jako jednotlivé články, ale i jako celek v knižní podobě. Byl tak pohlcen prací v redakci, že se na chatu vůbec nedostal.

To byla také poslední zpráva, kterou Sofie zachytila. Čas od času cítila potřebu popustit uzdu zkoušeným citům a zaklínala svou současnou bolest i minulou radost do veršů, které nosila na smluvené místo. Když však našla své dva vzkazy nevyzvednuté, tak na ten třetí, poslední, z druhé strany dopsala:

Úterky a středy končím v jazykovce vždy po šesté. Pokud budeš mít chuť a možnost, najdeš mě tam – parkoviště za budovou, platan po pravé straně.

Trvalo ještě nekonečných čtrnáct dní, než si při odchodu z práce všimla ve sporém světle pouličních lamp čekajícího muže. Srdce se rozbušilo a měla sto chutí se k němu rozběhnout, ale ovládla se. Někdo by je mohl vidět. Podala mu ruku a políbili se na tvář.

„Tak jsi nakonec našel můj vzkaz?“ promluvila.

„Ale že to trvalo, co?“ zavtipkoval a oba se rozesmáli.

Sofie měla velkou radost, že ho vidí. „Kolik máš času?“ zeptala se ještě.

„Dnes nikam nespěchám a ty?“ odpověděl.

Zavolala Tomášovi, že se zdrží ve městě a ten kupodivu nic nenamítal. Nechali svá auta na parkovišti a šli pomalou procházkou k nedalekému baru. Bylo jim v tu chvíli úplně jedno, že je spolu někdo uvidí. Tak milá byla oběma přítomnost toho druhého, že okolní svět přestal existovat.

Uplynuly dvě hodiny a oni si stále neřekli ani desetinu toho, co měli na srdci.

„Představ si, Ester je těhotná!“ zvolal Alex z ničeho nic do chvíle ticha v jejich konverzaci.

Sofie se na něj upřeně zadívala. Vzala ho něžně za ruku, rozložila si jeho dlaň do své a chvilku prstem obkreslovala vrypy čar. Rozesmál se, lechtalo to. Připojila svůj smích k jeho a tu nonverbální komunikaci zakončila polibkem na táhlou čáru života. Zhluboka se nadechla a neovládajíc své emoce, vtiskla svůj příští polibek na jeho rty.

„To je krásný. Věděla jsem, že spolu budete šťastní“, dodala srdečně.