KAPITOLA 28.

VYVRCHOLENÍ

„Ještě jsem nezažil, že by žena prožívala vyvrcholení tak intenzivně“, svěřil se jí, když spolu zůstali schoulení uprostřed starodávné manželské postele s vysokou vyřezávanou pelestí.

„Když se mi to líbí, prostě to dávám najevo“, odpověděla vesele. „Děsí tě to?“

„Vůbec ne, naopak, vzrušuje“, řekl a dodal, „jak je možné, že máš takovou milostnou fantazii? Kdybych tě neznal, tak si myslím, že děláš profesionální společnici a že jsi to vše prožila.“

„Tomáš je v posteli krásně nesobecký“, rozpovídala se. „Od začátku mu záleželo na tom, abych si to užila. Asi pochopil, že když je spokojená a uspokojená žena, vrátí se to muži i s úroky. Nebál se ve mně probudit ženskou energii, ze které svým způsobem žije. Myslím, že naše neshody plynou ze strachu, že o mě přichází. Ale tak to není. Musí jen pochopit, že ho má samostatnost neohrožuje, že je to jako s tím sexem. Pokud budu šťastná v tom, co dělám, může mít na mém štěstí podíl i on.“

„A prožíváš to tak pokaždé?“ zeptal se trochu nesměle.

„Ne“, odpověděla bez zábran, „někdy si prostě jen užívám tu blaženou blízkost mužské energie, a to úplné uspokojení přijde zase příště. Nevím, zdá se mi, že orgasmus se přeceňuje, protože ho lidé dosahují z nesprávných důvodů.“

„Prý chlap sexem přichází o energii a žena ji naopak získává“, ozval se Alex.

„Taková nerovnováha nemá logiku“, řekla váhavě. „Pokud je vyvážené partnerství, měl by být vyvážený i tok energie.“

Chvíli mlčeli a ona dodala: „Orgasmus, stejně jako přirozený porod, dává ženě neskutečnou sílu. Zdá se mi, že muži se podvědomě ženské síly bojí. A je to velká chyba, tragické nepochopení. Ženská energie je životadárná i pro mužskou duši“.

Alex ležel opřený o loket, tiše si ji prohlížel, a proto se Sofie rozpovídala: „Uspokojená žena je jako řeka. Svým pramenem umí uhasit žízeň, svou klidnou hladinou dokáže ukolébat ke spánku, svými proudy pohne skálou a povodní zúrodní krajinu. Třeba by muži nemuseli po indiánsku relaxovat koukáním do plamenů, kdyby vztahy byly zdravé. Žena umí být i ohněm, má energii na to jím být. Jenomže muž, místo aby přiložil, ženě v rozvoji často zabraňuje – vždyť by přikládal do svého ohně. Umíme být tiché jako plameny a navzájem by nám mohlo být tak dobře, protože my potřebujeme pro někoho plát!“

Užasle jí naslouchal a tiše řekl: „Kam na tu moudrost chodíš?“

„Jsem jen upřímná sama k sobě a pochopení je bezděčný dar upřímného hledání. A pak – je to můj názor, vůbec nevím, zda to někdo vnímá podobně. Já to právě teď tak cítím.“

„Já ve tvých slovech vnímám velkou moudrost, která je mi blízká – stejně jako ty. Jsi krásná, po všech stránkách. Nikdy osudu nezapomenu, že mi na stole skončily ty dopisy, které mě přivedly k tobě. Jednou tě zakleju do nějakého románu.“

„Tak to si zamlouvám první výtisk“, řekla s úsměvem a slastně se zavrtala do jeho objetí, ve kterém oba nakonec usnuli.