2019-04-30 09:00

KAPITOLA 18.

OZVĚNA


      Následující sobotu a neděli trávil Alex opět prací na chatě. Podařilo se mu dokončit výkop a natáhnout izolační fólii. Vše zasypával hrubým makadamem. Naložená kolečka kamení mizela jedno za druhým v hladové jámě a fyzická práce mu pomáhala ze sebe setřásat zvláštní vnitřní napětí, které v něm přetrvávalo spolu s myšlenkami na Sofii.

      Ta byla celé dva dny zaneprázdněná se svými studenty a tajná schránka za domem, hluboká průrva v kamenné zídce postavené kolem zahrádky, zůstala prázdná až do pondělního odpoledne. Alex se tu v týdnu stavoval jen pro zapomenuté podklady k novému článku a nedalo mu to, aby nenahlédl do tajné skrýše. Byl tam. Pečlivě složený dopis. Měl radost jako malé dítě, kterému přišlo psaní na letní tábor. Ještě ho ani celý nerozbalil a již četl:

 

      Zbyla mi vůně na polštáři a ozvěna souznění v duši. Za obé jsem vděčná. Z oblak jsem doposud nesestoupila, ač bych asi měla. Řízení auta a činnosti tomu podobné se příliš nesnesou s pocitem, že člověk právě letí vesmírem.

      Vodopád hravosti, který jsi ve mně spustil, proudí řečištěm mého nitra a neptá se, zda smí. Pohlcuje mě bez ohledu na to, že potřebuji pracovat. Namísto příprav kurzů sepisuju básničky. V hlavě se mi rodí příběhy a každý z nich škemrá o svou vlastní povídku. Již uplynulý víkend byl velkou improvizací. Vždy jsem byla tak upjatá, vše muselo být přesně připravené a šlapat podle plánu. Najednou to jde i jinak.

      Dům je ode dneška opět plný života. Věřím, že každodenní realita mě časem uzemní. Nejsem si však úplně jistá, že o to stojím.

      Děkuji za vše!

      Tak zase někdy, někde, navi…

 

      Alex dočetl, vytáhl z kapsy starou účtenku, na druhou stranu napsal zprávu a složený vzkaz uložil do schránky. Stálo tam:

 

      Budu koncem týdne pokračovat na stavbě, tak doufám v pátek, tady, navi…

 

© Kamila Parsi 2019



Facebook