

KAPITOLA 16.
ROZLOUČENÍ
Alex se konečně po několikáté skleničce vína dokázal uvolnit ze svého introvertního sevření. Sofie si užívala jeho nezvyklou sdílnost. Mluvili o psaní, o dětech a o svých předchozích i současných vztazích. Nakonec zabrousili do intimních záležitostí. Takhle otevřeně se doposud nikdo z nich o sexu s nikým nebavil. Bylo to všechno tak neskutečně osvobozující, hojivé a radostné.
Alexovy ruce přitom mimoděk zabloudily pod její tričko. Zavřela oči a vychutnávala si jeho blízkost. To, že sdíleli svůj cit i po fyzické stránce, bylo pro oba mimořádné a obohacující. Alex vnímal nezvyklé uvolnění, které dokázal prožívat vedle ní, a Sofie zase cítila, jak jeho přítomnost vyplňuje určitou prázdnotu jejího vnitřního ženství. Byl to neskutečný paradox, ale jejich blízkost je oba víc přibližovala k jejich současným partnerům. To, co proudilo mezi nimi, byla láska bez podmínek, bez touhy vlastnit, omezovat, ovlivňovat. Jeden druhému toužili dát to nejkrásnější ze sebe samých a díky tomu se navzájem osvobozovali a naplňovali svou prostou přítomností.
„Moudrý manžel by si měl pro svou ženu vydržovat milence“, pronesla do ticha noci s hlavou složenou v jeho klíně.
„To je zajímavá myšlenka“, ozval se Alex, „proč myslíš?“
„Nevím, je to tak inspirující, obohacující. Sice takový model nezapadá do společenské konvence, ale já stejně pořád víc vnímám, jak je celý společenský systém vzdálený lidské přirozenosti. Čím dál tím víc mě konvence štvou, nesouhlasím s nima a bourat je tímhle krásným způsobem mě hrozně baví. Fascinuje mě, jak mě to, co prožívám s tebou, přibližuje vlastnímu muži. Neumím to vysvětlit, chvílemi mám pocit, že se ze všech těch prožitků, vjemů a objevů zblázním“, řekla a po chvíli dodala, „ale bylo by krásný zbláznit se právě z toho, nemyslíš?“ Nečekala na odpověď a přitiskla své rty k jeho.
Uvědomovala si, kolik tváří má láska. To, co cítila k Alexovi, ten bezhlavý cit, který v ní vařil krev, kdykoliv se ocitla v jeho blízkosti, nikdy nepocítila ke svému muži. K Tomášovi ji poutala jiná forma náklonnosti - úcta, touha učinit druhého šťastným, vděčnost za zázemí a přijetí, které jí a dětem poskytoval. Obě tyto podoby lásky vycházely ze stejného pramene – z touhy milovat.
„Je mi s tebou tak dobře“, řekla mu Sofie a opravdu to tak cítila.
„Mně taky“, souhlasil, „naše sdílení mě v životě posunuje lidsky i profesně. Ale kdyby se ukázalo, že tahle fyzická hra narušuje naše současné vztahy a muselo to skončit, mám strach, že přijdu i o všechno ostatní.“
„Vnímám to úplně stejně“, ozvala se, „ten soulad mezi námi je i pro mě neskutečně inspirující. Ten hluboký prožitek svobody boří všechny konvence mého vnitřního světa, neumím to ani popsat. Psaní těch povídek, které by bez tebe nikdy nevznikly, je pro mě objev úplně nové dimenze života. Probudil jsi ve mně hravost a tolik dalších věcí. Kdyby to dnešní fyzické sdílení mělo být tím posledním, věřím, že na tom ostatním se mezi námi nic nezmění.“
„To doufám,“ odpověděl ještě.
Zažili spolu krásný večer a ještě krásnější noc. Tentokrát si opravdu jenom hráli. Svobodně, volně, bez přemýšlení a analyzování. Prostě jen byli. Jeden od druhého nic neočekával, jen přijímali, co přítomná chvíle přinášela.
© Kamila Parsi 2019