2019-01-15 10:00

KAPITOLA 3.

PŘEKLAD


      Tiché středeční ráno protínaly energické tóny houslí. Sofie obracela v prstech obal od kompaktního disku – Felix Mendelssohn-Bartholdy, Houslový koncert e moll, op. 64, housle: Josef Suk, hudební těleso: Česká filharmonie, natočeno: březen 2002.

      Konsternovaně naslouchala melodickému tanci smyčce po strunách a zamrazilo ji, když si uvědomila, že poslouchá tóny, které skladatel zapsal do not ve čtyřicátých letech devatenáctého století a na začátku toho jednadvacátého jsou stále hrány a poslouchány. „Geniální“, řekla si pro sebe.

      Na stole měla rozložené kopie nalezených dopisů. Byly již plné poznámek a v počítači se začínal rýsovat jejich překlad. Nedokázala je překládat doslova, jelikož autorova francouzština byla stejně originální a svérázná jako celý ten bizarní příběh. Obdivovala, s jakou odvahou vkládal slovíčka a fráze do textu. Odvážný byl i význam všech těch slov vepsaných osudu navzdory.

      Zahrát si s Vámi byl nejúžasnější zážitek mého života. Byla jste tak krásná a já si tolik přál být Vám nablízku jako to violoncello ve Vašem klíně… Zněl jeden z úryvků.

      Bezděky se zamyslela nad svým vlastním vztahem. Vloni oslavili desáté výročí svatby – dlouho dopředu rezervovaný pokoj v luxusním hotelu, víkend volna, vše stejně konvenční jako svatba sama. Vlastně celých deset let byl jeden dlouhý, všední, konvenční let.

      Proto se upínala na děti, které ji prozatím vždy dokázaly povznést nad podvědomý pocit prázdnoty. Uvědomovala si však, že to nepotrvá dlouho a i ony se vydají vlastní cestou. Naštěstí měla svou práci a alespoň občasné tlumočnické výjezdy mimo domov jí umožňovaly dostat se za hranice každodenního stereotypu.

      Pálí mě dobré bydlo. Okřikla sama sebe a snažila se setřást nepříjemně dotěrné myšlenky. Ponořila se zpět do překladu, ale úplný klid se k ní toho dne už nevrátil.

 

© Kamila Parsi 2019



Facebook