A myšlenky plynou...
Jako řeka proplouvají mým vědomím
myšlenka za myšlenkou
splývají do mé mysli
předcházejí se o mou pozornost
zahlcují břehy citů
víří přes splavy zážitků
jako kynuté těsto nabývají na svém objemu
Rozlézají se všude
jsou nahoře i dole
zamořují celou mou bytost
jako provazy se proplétají mezi mými buňkami
svazují mě, že sotva dýchám
Každá je jiná
jinak velká
jinak barevná
jinak horká
jinak palčivá
ale všechny jsou
jsou právě teď
jsou všude
Jak zastavit tu povodeň
jak zmírnit ten proud
vylévám dlaní své vůle jednu po druhé
ze břehů mého bytí
ale marně
dlaň je malá
Mám strach
bojím se
že mě ta vřava strhne s sebou
roztříští mě v prvních peřejích
Strach otevírající nové prameny
nové proudy myšlenek, předpokladů, konstrukcí, domněnek
strach zvedající stavidla zasutých pocitů
zatuchlé rybníky, neproniknutelné bariéry mého podvědomí
Tolik strachu
tolik obav
tolik myšlenek
taková potopa
Myšlenky
myšlenky
myšlenky...
Když už nevím kudy kam
není místo k spočinutí
sleduji jejich proud
aniž bych se snažila je zadržet
nebo některou z nich uchopit
pokládám se na jejich hladinu
aniž bych je hodnotila, posuzovala, přetřásala
Myšlenky plynou a já s nimi...
Hladina se zklidnila, už nebouří
jednotlivé vlny nesoupeří o mou pozornost
jen plynou...
Já se houpu na jejich klidné hladině
na tom jezeře své mysli
a hledím do nebe na hvězdu večernici
© Kamila Parsi 2016