A MYŠLENKY PLYNOU

A myšlenky plynou...

Jako řeka proplouvají mým vědomím

myšlenka za myšlenkou

splývají do mé mysli

předcházejí se o mou pozornost

zahlcují břehy citů

víří přes splavy zážitků

jako kynuté těsto nabývají na svém objemu

Rozlézají se všude

jsou nahoře i dole

zamořují celou mou bytost

jako provazy se proplétají mezi mými buňkami

svazují mě, že sotva dýchám

Každá je jiná

jinak velká

jinak barevná

jinak horká

jinak palčivá

ale všechny jsou

jsou právě teď

jsou všude

Jak zastavit tu povodeň

jak zmírnit ten proud

vylévám dlaní své vůle jednu po druhé

ze břehů mého bytí

ale marně

dlaň je malá

Mám strach

bojím se

že mě ta vřava strhne s sebou

roztříští mě v prvních peřejích

Strach otevírající nové prameny

nové proudy myšlenek, předpokladů, konstrukcí, domněnek

strach zvedající stavidla zasutých pocitů

zatuchlé rybníky, neproniknutelné bariéry mého podvědomí

Tolik strachu

tolik obav

tolik myšlenek

taková potopa

Myšlenky

myšlenky

myšlenky...

Když už nevím kudy kam

není místo k spočinutí

sleduji jejich proud

aniž bych se snažila je zadržet

nebo některou z nich uchopit

pokládám se na jejich hladinu

aniž bych je hodnotila, posuzovala, přetřásala

Myšlenky plynou a já s nimi...

Hladina se zklidnila, už nebouří

jednotlivé vlny nesoupeří o mou pozornost

jen plynou...

Já se houpu na jejich klidné hladině

na tom jezeře své mysli

a hledím do nebe na hvězdu večernici