BÁSEŇ

Báseň…

Verše padající jako kameny do hlubin tůně

verše padající jako palice na gong v budhistickém chrámu

verše padající jako ptačí pírko z načechraných mraků oblohy

Báseň…

Virtuální socha vytesaná z monolitu slova

náhodně vybraná slova patřící k sobě od věčnosti

sloky, verše spojené poutem nekonečna

poutem tak křehkým

svazkem tak nestálým

že ho roztrhne sebenepatrnější slovo

aby vznikla pouta nová

stejně absolutní, nekonečná

stejně křehká, pomíjivá a nestálá

Báseň…

Tak zbytečná, postradatelná, neuchopitelná

a přece nezbytná ingredience elixíru života

elixíru věčného mládí

věčného mládí duše

Duše ponořená do bolestného ticha

rodí báseň

slovo za slovem

padající na dno bytí

Báseň…

Bájný sen bílého jednorožce

zahlazující svým chvostem hluboké jizvy rozpukané duše

zacelujíce ty krátery

zanechané sopečným výbuchem hluku velkoměsta

Báseň…

Můj bájný sen

zhmotněný jen na kratičkou chvíli

na ten letmý dotek věčnosti

věčnosti zasnoubené s absolutnem

Báseň…

Můj život je báseň

to soukromé „budiž světlo“

prozařující rentgenem existenčna

povrchnost hmotného bytí

povyšující její trvání

na hodnost člověka