Kamila Parsi *1977
Sklo mi učarovalo ve čtrnácti letech při náhodné návštěvě sklářské školy v Železném Brodě. Tam jsem později obor tvorby skleněných figurek vystudovala a dodnes podléhám kouzlu tohoto mystického materiálu. Třebaže jsem od prvního okamžiku, kdy se před mýma očima pod rukama skláře proměnila kapka rozžhavené hmoty na konkrétní figurální tvar, věděla, že sklo je můj osud, cesta k vlastní tvorbě nebyla tak přímočará, jak by se na první pohled zdálo.
Na dobu studií vzpomínám skutečně ráda. Tvůrčí volnost, kterou nám v 90. letech sklářská škola poskytovala, byla velkorysá, omamná a položila základní kameny mé následné tvorby. Nepříjemné probuzení ze snu o velkém umění, které nastalo po odchodu z mateřské náruče školy do všední reality kapitalistické tržní společnosti, bylo však pro duši naivního umělce velkým zklamáním. Ihned po maturitě jsem se pustila do podnikání na volné noze, ale nemaje pražádné obchodní zkušenosti, ani zázemí bohatého strýčka z Ameriky, „volná noha“ byla vratká a neustále se podlamovala v koleni. Záhy jsem pochopila, že na má velkolepá díla není nikdo zvědavý, že uživit se volnou tvorbou je pro začínajícího, neznámého výtvarníka, bez zázemí předešlé rodinné tradice, nemožné.
Nenechala jsem se však odradit. Dál jsem tvrdohlavě foukala své abstraktní, křehké květiny, dál jsem tvořila obří figury alegorií přírody a tance nebo éterické postavy motýlů a věřila, že každé z mých dílek si jednou najde místo na slunci. Živila jsem se výrobou skleněných miniatur ovoce, drobných figurek, ozdobných špendlíků a později navíjením korálků, které v té době prožívaly obrození a živily mnoho sklářů v kraji. Uživily i mě a ve volném čase jsem pro změnu seděla u kahanu a svými skleněnými dílky prorážela tvrdou zeď konvenčního trhu.
Už v roce 1999 (necelé dva roky po maturitě) jsem uspořádala první samostatnou výstavu v pražské galerii Hnízdo, kterou již dnes v Klimentské ulici nenajdete, stejně jako nenajdete většinu těch křehkých slz mé skleněné duše, které se v té době ještě zaleskly na druhé výstavě v neratovické knihovně a na dvou vánočních výstavách v Ondřejově u Prahy, kde jsem vyrůstala.
Po roce 2000 nabral můj život rychlý spád. Odjela jsem na zkušenou do světa – předvádět do obchodu s českým sklem jeho výrobu u kahanu, a v daleké Skandinávii záhy narazila i na otce svých dětí. Díky mateřství a starostem o finanční zajištění rodiny jsem musela na své vzletné výlety do skleněných snů zapomenout, ale i přes mlhu starostí a problémů, která neustále zahalovala můj život, neuplynul den, abych si nepřipomněla, že já a sklo patříme k sobě, a až dozraje čas, opět z nás bude jedno tělo a jedna duše…
Dílčí počiny směřující k tomuto vytčenému cíli protínaly mé všední dny neustále. Jedním z nich byla účast na společné výstavě v Maloskalské galerii Josefa Jíry v roce 2006, kde jsem prezentovala pár starších výtvorů, ale při praní plen a práci v manželově firmě jsem dokázala vytvořit i několik nových dílek. Jakýmsi zázrakem se mi podařilo v koutku naší domácnosti uhájit místečko pro pracovní stůl a poličku s materiálem, takže jsem neustále měla na co navazovat. Vydařená výstava byla velkým povzbuzením. Začala jsem opět aktivně, byť sporadicky, pracovat u kahanu.
Rok na to jsem (ke svým třicátinám) dostala úžasnou příležitost navštívit The Corning Muzeum Of Glass v Americe ve státě New York, kde jsem se podílela v nově vzniklé expozici rodiny Blaschků na vybudování předváděcího pracoviště starých figurkářských technik. Šlo o výrobu skleněných drátkových kytiček na benzínovém kahanu s nožním měchem. Jelikož mě staré techniky vždycky zajímaly, ovládala jsem nejen výrobu zmíněných kytiček, ale díky paní učitelce ze sklářské školy – Mileně Baudysové, která mě na tuto stáž doporučila, jsem se setkala i s autentickou výrobou na benzínovém kahanu u pana Fraňka v Alšovicích, který mě práci s měchem a benzínem naučil. Ty dva týdny strávené v Americe, mimo stereotyp rodiny a v objetí toho nejlepšího ze světového skla, mě neskutečně povzbudily. Po návratu vznikla první závažnější kolekce skleněných šperků a závěsných dekorací. Začala jsem znovu věřit, že možnost uživit se vlastní tvorbou, je reálná. Několikaletá praxe s obchodem v rodinné firmě byla nedocenitelnou školou pro prezentaci vlastní práce. Lépe jsem pochopila principy výroby a odbytu, slovo marketing pro mě přestal být prázdný, abstraktní pojem. V neposlední řadě mě ovlivnil můj tehdejší muž, když se svým orientálním temperamentem, pramenícím z jeho perských kořenů, vtrhl jako lavina do mého života a vlil energii do zkornatělých středoevropských žil.
V roce 2008 jsem začala opět podnikat na vlastní pěst. Stále jsem hodně pomáhala s prací svému muži, starala se o domácnost, dvě malé děti a najít v tom zmatku prostor pro vlastní ateliérovou tvorbu chtělo hodně fantazie. Pro svůj comeback jsem si nemohla vybrat horší okamžik, protože v celosvětové ekonomice začala nemilosrdně řádit krize. Přesto se mi k mému úžasu podařilo výrobu nejen rozjet, ale i udržet.
Tvořila jsem roztodivné skleněné miniatury na kovové špendlíky pro dánské sběratele, drobné zakázky korálků, realizovala návrhy kolegů výtvarníků, kteří sami figurkářským řemeslem nevládli, a v neposlední řadě tvořila své vlastní šperky a skleněné dekorace, které jsem prodávala přímo v ateliéru, nebo objížděla řemeslné trhy. Mé výrobky byly k dostání v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Muzeu Karla Zemana taktéž v Praze, v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, v turnovském Muzeu Českého ráje, v Městském muzeu v Železném Brodě i jinde. V průběhu času vznikla i webová prezentace a funkční internetový obchod, který šlapal ve svém vlastním rytmu již od roku 2007.
Dalším zlomovým okamžikem mé tvorby bylo osobní setkání s prací Jaroslava Brychty. V roce 2009 mě oslovila jeho dcera – sklářská výtvarnice paní Jaroslava Brychtová, abych pro ni vytvořila repliky tatínkových drátkových figurek, které navrhoval ve 20. letech dvacátého století. Vznikla unikátní sběratelská kolekce několika vybraných vzorků. Toto bezprostřední setkání s historií a jejími aktéry mě výrazně poznamenalo. Vyrobila jsem poté i repliku Brychtovi tanečnice z filmu „Inspirace“ pro Muzeum Karla Zemana v Praze, se kterým Brychta tento film s animovanými skleněnými figurkami vytvořil, a došlo i na návrhy skleněných figurek malíře a animátora Jiřího Trnky, které jsem zrealizovala pro výstavu „Skleněné figur(k)y“ v roce 2015 v jabloneckém muzeu skla a bižuterie na přání jeho dcery Kláry Trnkové.
Všechna ta vzácná setkání, ať už s těmi skleněnými, nebo s těmi živými osobnostmi sklářské historie, mě prodchla svou lidskostí, něhou a zapálením pro věc. Donutilo mě to nad úžasným, nezkrotným, skleněným materiálem, který když chce, tak si praskne, a můžete se třeba stavět na hlavu, přemýšlet jako oni. Sklo mě naučilo trpělivosti, pokoře, vynalézavosti, všímavosti a mnoha dalším dovednostem, které zušlechtily nejen můj řemeslný um, ale především mě samu, jako člověka, který se díky své práci stává den ze dne více člověkem, a k tomu by, dle mého názoru, mělo směřovat každé lidské konání.
V současnosti se má práce rozvětvila do dvou směrů. Tvorbu skla v uměleckém a designovém provedení naleznete na nových webových stránkách www.parsi.design, kde našla domov nová značka vznikající ve spolupráci s mou dcerou Darjou Parsi. Značka, pod kterou rozvíjím autorský šperk v touze podtrhnout Váš šarm a eleganci, autorská svítidla a skleněné dekorace, které zmizely ze zaprášených poliček a v podobě autorských objektů se volně vznášejí prostorem, v akváriích a oknech, aby svou hrou barev dodaly živost mnohdy sterilním interiérům dnešní doby.
Snahu co nejvíce využívat sklo jako médium pro výrobu předmětů denní potřeby pak naleznete zde na www.parsi-glass.com. Tvořím pestrobarevné korálky pro zdokonalení obratnosti dětských ručiček navlékáním, vytvářím skleněné hrací sety jako jsou šachy, nebo skleněné mandaly ze špendlíků a korálků. Mým záměrem je sklo, tento magický přírodní materiál, společně s perfektním řemeslným provedením, přiblížit nejen dětem, ale potažmo celé rodině a společnosti jako takové. V mém ateliéru vzniká mnoho komponentů, ze kterých si vytvoříte vlastní skleněnou kytičku, vánoční dekoraci, nebo šperk.
Obé se pak protíná v touze vdechovat život sklu a vnášet sklo do života, do lidského vnímání a tvořivosti, protože se domnívám, že tam skutečně patří a může nás mnohému naučit. Lidská bytost není stvořená k seberealizaci ve virtuálním světě. Přes skutečné zážitky a skrze naše ruce vede jedna z cest k nám samotným!!!
Dnes mě kromě skla uvádí v nadšení i psaní, jak jste jistě pochopili, pokud vaše čtenářská trpělivost vydržela do konce tohoto elaborátu. Potřebu psát ventiluji ve svých blozích, jak na této skleněné internetové stránce, tak i na našem třetím webu s kořením, delikatesami a orientálními specialitami www.karavana.cz. Již je na světě i má první autobiografická kniha, která pod názvem „S Alibabou v posteli“ vypráví o dobrodružném soužití s mým bývalým mužem. Psaní je úžasný způsob, jak si uspořádat myšlenky a vypořádat se s kotrmelci života, kterých mi bylo dáno do vínku požehnaně, ale právě díky nim má moje snažení, a potažmo i můj život, svůj hluboký smysl, ve který věřím.
Vítejte v mém světě! Ať se Vám tu líbí...
© Kamila Parsi 2025
CV v datech
Vzdělání:
2022-2025 – TUL – Katedra designu – magisterské studium – obor Design skla
2019-2022 – DAMU – Katedra výchovné dramatiky – bakalářské studium – obor Dramatická výchova
2017-2019 – DAMU – Katedra autorské tvorby a pedagogiky – obor Kreativní pedagogika
1993-1997 – SUPŠ sklářská Železný Brod – obor Tvorba a výroba skleněných figurek
1992-1993 – SOU bižuterní Jablonec nad Nisou – obor Výroba skleněných figurek
Praxe v oboru skla:
1997 – dosud
- vlastní tvorba skla u kahanu – autorský šperk, originální květiny, závěsné dekorace, svítidla, vánoční ozdoby, nápojové sklo, špendlíkové miniatury, repliky historického skla, kombinace skla s jinými materiály (kov, keramika, dřevo atd.) s důrazem na výtvarnou a řemeslnou kvalitu a inovátorské využití tradičních výrobních technik
- spolupráce s výtvarníky a firmami napříč obory, tvorba lustrových komponentů, interiérových doplňků, skleněných replik apod. (pro firmy Aldit, Crystal Caviar, Preciosa, Titania Lux, Lasvit a další)
- spolupráce s muzei – pořádání odborných kurzů, výroba replik historického skla, spolupráce s restaurátory, výroba prodejního zboží (Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Městské muzeum v Železném Brodě, Muzeum Českého ráje v Turnově, Muzeum Karla Zemana v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a další)
2007 – založení studia PARSI GLASS – tvorba první kolekce autorských šperků a dekorací, prvních internetových stránek, e-shopu a blogu – Rohliny u Turnova
2007 – stáž USA – The Corning Museum of Glass – instalace a zprovoznění historického sklářského kahanu s nožním měchem pro expozici skleněných botanických modelů bratří Blaschků
2000-2002 – stáž Dánsko – demonstrace výroby skla u kahanu – Glasmenageriet Tivoli
1997-2007 – ATELIÉR KAMILA – studio vlastní tvorby – Rakousy u Turnova
Výstavní činnost, realizace, zastoupení ve sbírkách:
2022 – účast na výstavě vánočních ozdob – Městská galerie Železný Brod
2022 – výstava „Sklo v prostoru, prostor ve skle" – zámek Lomnice nad Popelkou
2021 – účast na výstavě „10 let sklářského sympozia LSD" – Městská galerie Železný Brod
2020 – tvorba replik archeologických nálezů korálků z mladší doby římské – Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
2019 – autorské vánoční dekorace – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
2019 – účast na výstavě „SALON IV.“ – Městská galerie Železný Brod
2018 – LSD 2018 – Letní sklářská dílna v Železném Brodě – závěsný objekt „Živelné sklo" – Městské muzeum Železný Brod
2017-2019 – řezbářské semináře Sudoměřice u Bechyně – dřevěné marionety „Jizera", „Vypravěč" a dřevěná maska "Vítr"
2017 – repliky kamenů do korunovačních klenotů Karla IV. – soukromá sbírka
2015 – spoluúčast na výstavě „Skleněné figur(k)y“ – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
2015 – skleněné betlémy – Muzeum skleněných betlémů v Železném Brodě
2014 – realizace skleněných figurek podle návrhů výtvarníka a animátora Jiřího Trnky – Studio Trnka v Praze
2014 – skleněný Betlém – Muzeum Českého ráje v Turnově
2012 – replika skleněné tanečnice z filmu Jaroslava Brychty „Inspirace“ – Muzeum Karla Zemana v Praze
2010 – skleněná „Kytice“ – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
2010 – foukané vánoční ozdoby podle návrhů Akad. mal. Milana Vobruby – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
2010-2012 – spoluúčast na výstavách skleněných betlémů – Městská galerie Železný Brod
2009 – repliky skleněných vinutých a drátkových figurek a skleněných špendlíků Jaroslava Brychty – soukromé sbírky
2006 – spoluúčast na výstavě šperků a skla – Galerie Josefa Jíry Malá Skála
2000 – výstava – Městská knihovna v Neratovicích
2000 – skleněná maketa vegetačních stupňů Krkonoš podle návrhů Akad. mal. Renaty Oppeltové – KRNAP
1999 – výstava "Smím prosit" – Galerie Hnízdo v Praze
Publikační činnost:
2017 – knižní debut „S Alibabou v posteli" – autobiografický román o persko-českém manželství a dobrodružném životě matky, manželky a umělkyně
2007 – dosud – publikování blogových článků na internetových stránkách parsi-glass.com a karavana.cz
Certifikáty a ocenění:
2012 – udělení certifikátu „Mistr rukodělné výroby“ Libereckým krajem za řemeslné dovednosti a za udržování tradičních výrobních postupů v oboru skla
2007 – udělení certifikátu „Produkt Českého ráje“ za tvorbu a výrobu originálních skleněných šperků, špendlíků a dekorací